Neverending story
(in progress)
Kresba je činností, která je pro mě životní potřeba (potřeba jako je jídlo a spánek) a má vyživovací i meditativní účinky. Pozorování světa se tím tříbí a citlivost percepce se zvyšuje. Percepce a schopnost otevřeného vnímání reality je asi jedna z mála věcí, která nás dokáže obohatit dlouhodobě a má smysl. Jak ovšem tyto zážitky a zkušenosti sdílet? To je asi jeden z klíčových faktorů, kterými se člověk v tvorbě zabývá. Nejen poznatelnost světa v jejím epistemologickém smyslu, ale i problém předání ostatním a jeho transformace v jakoukoliv formu samozřejmě proces deformuje, ale zároveň obohacuje. Vybrané médium je pak rozhodující pro výslednou podobu díla. Odvěký osvědčený model mozek – ruka jako nejkratší a nejrychlejší cesta je ovšem možno obohatit o zapojení stroje (fotoaparátu, počítače a jiných médií). Jak se potom informace a obraz mění? Ze spontánního ztvárnění představy se stává technický obraz (jak říká Vilém Flusser obraz abstrakce třetího řádu) a zásadně zapojuje svůj záznam reality do procesu. Přístroje jsou nedílnou součástí našeho světa a ovlivňují i představy a vizualitu digitální doby.
V izolaci se vnímání okolního světa zásadně proměňuje a dává nám šanci se více koncentrovat na procesy. Každý den chodím do lesa se psem a zaznamenávám na mobilní telefon průběh procházky, která je každý den stejná a přesto se pokaždé dostane do hledáčku nějaký jiný detail, událost. Den za dnem jsou také stejné a já dál fotím banální události rodinného života. Printscreeny těchto obrázků z galerie pak překresluji na nekonečný papír, který vyjadřuje nekonečné plátno displeje, který „scrollujeme“ donekonečna nahoru a dolů. Vzniká tím deníkový záznam, který může pokračovat neomezeně dál, linie obyčejných událostí a věcí.
Drawing is an activity that is a vital need for me (a need such as food and sleep) and has nourishing and meditative effects. This refines the world's observation and increases the sensitivity of perception. Perception and the ability to openly perceive reality is probably one of the few things that can enrich us in the long run and makes sense. But how to share these experiences? This is probably one of the key factors that one deals with in creation. Not only the knowledge of the world in its epistemological sense, but also the problem of passing it on to others and its transformation into any form, of course, distorts the process, but at the same time enriches it. The selected medium is then decisive for the final form of the work. However, the age-old proven brain-hand model as the shortest and fastest way can be enriched by the involvement of a machine (camera, computer and other media). How then does the information and image change? The spontaneous rendering of the idea becomes a technical image (as Vilém Flusser says the image of third-order abstraction) and fundamentally incorporates his record of reality into the process. Devices are an integral part of our world and also influence the ideas and visuality of the digital age.
In isolation, the perception of the surrounding world is fundamentally changing and gives us a chance to focus more on processes. Every day I go to the forest with a dog and record on my mobile phone the course of the walk, which is the same every day, and yet every time a different detail, an event, gets into the viewfinder. They are also the same day by day and I continue to photograph the banal events of family life. I then redraw the prints of these images from the gallery on endless paper, which expresses the endless canvas of the display, which we "scroll" endlessly up and down. This creates a diary entry that can go on indefinitely, a line of ordinary events and things.
